Jak vzniklo Štědrovečerní zpívání a proč letos nebude

Příběh téhle milé hradištské tradice se píše už čtvrt století. Začalo to nevinně. Pár dospělých sboristů se dohodlo, že se po rozbalení dárků setkají na náměstí u vánočního stromu a zazpívají si. Koho by nelákala představa, jak se prázdným náměstím ponesou tóny koled a tajuplně se budou rozlévat do ztichlého svátečního města? To by se ovšem o akci nesměl doslechnout pan profesor Havránek, který ji obratem nechal vyhlásit rozhlasem! Na překvapenou desítku zpěváků s kytarou a zpěvníkem tak u radnice čekala stovka koledchtivých posluchačů. Se zpěváky se promísili, do improvizovaného koncertu se zapojili a byl z toho tak příjemný večer, že jsme se za rok rozhodli setkání zopakovat, tentokrát již oficiálně.

Tehdy jsem se přidal i já a klávesy postavil do vchodu městského divadla. Pořád to byla kontaktní záležitost – diváci stáli tak blízko, jak to jen šlo, aby neozvučený sbor dobře slyšeli. My jsme díky tomu vnímali, jak se k nám Hradišťáci přidávají, viděli jejich úsměvy, svíčky a prskavky, vyměňování dárků a sem tam nějakou tu nenápadně kolující placatici.

Lidí chodilo čím dál víc a další vývoj byl nevyhnutelný. Nejprve přibylo ozvučení, pak osvětlení. A najednou nás bylo slyšet všude. Diváci se už nemačkali u nás, ale postávali po celém náměstí. Jen my už neslyšeli jejich zpěv, ani neviděli přes reflektory, jestli tam vůbec jsou. Z milého setkání se pro nás stala práce. Práce, která sboristům a jejich rodinám čím dál míň stála za to, aby narušili svůj štědrovečerní klid. Místo nich se naštěstí přidávali zpěváci bývalí, pro které to byl příjemný návrat do sborové rodiny. Pro nás to ale znamenalo, že čtvrt roku cvičíme koledy, aby je pak zpíval úplně jiný sbor.

Už víc než dvě dekády mám Vánoce nalinkované. Ani jednou jsem neviděl štědrovečerní pohádku. Rozbalování dárků prokládaly pohledy na hodinky a na předpověď počasí. Z tradiční vánoční pohody se stal tradiční vánoční stres. A každý rok bylo těžší najít sílu pokračovat.

V nejbližších letech Štědrovečerní zpívání nebude.

O koledy ale nepřijdete. Hned po loňských Vánocích jsme je (se stejnými zvukaři) všechny natočili a během adventu je budeme postupně zveřejňovat na sborovém YouTube kanálu. Malé štědrovečerní zpívání si tak budete moci udělat v teple domova.

A já? S velkou úlevou můžu říct, že netuším, co budu letos na Vánoce dělat. Možná vyrazím na hory nebo do zahraničí? Nebo si doma udělám pohodlí a podívám se na pohádku. Bez pohledů na hodinky.

A až za pár let čtyřiadvacátého prosince večer zaslechnete, jak se ztichlým městem nese tajuplný zvuk koled, nebojte se a přidejte se. Pěkně nablízko. Prskavky s sebou.

Tomáš Hejl

Vyšlo v Kamelotu 11/2026